Nejistá jistota, nebo jistá nejistota?

Myslím, že platí obojí. Ale o čem je vlastně vůbec řeč? Jde mi o tolik v poslední době omílané téma, jakým je přístup do krajiny; volný přístup do krajiny či zákonem garantovaný přístup do krajiny. Je zbytečné se o něčem podobném bavit a řešit to, považujeme přístup do krajiny za tolik jistý a neměnný? Myslím, že to tak bezpochyby máme a i cítíme. Ale určitě tomu tak nemusí být navždy. Vždyť co je dnes jistota, obzvláště v této době? Jen si sami zhodnoťme uplynulý rok. To, co by nám na jeho začátku přišlo jako absurdní scéna z nějakého filmu, tak to už v podstatě rok sami prožíváme. Žádná jistota není, zcela evidentně.

Do přírody nás chce i díky tomu všemu stále víc a víc. Tlak na přírodu i na nás, její návštěvníky, stoupá. Ano, je to vše logické, není se až tolik čemu divit. Ale co důsledky, bude to nějaké mít? V létě bylo mnohem více pěších, běžců i bikerů. Teď v zimě je daleko více skialpinistů i běžkařů, k tomu je stále hodně těch pěších, kteří ovšem hory nechtějí vyklidit. A tak dochází k pnutí na cestách, které se mezitím změnily na stopy pro běžkaře, kteří je zase považují jen a jen čistě za svoje. Na Sněžce je lidí jako nikdy a na chráněných jezerech na Šumavě by si bruslaři rádi udělali kluziště, ochránci přírody si s celou situací nevědí rady a apelují na zdravý rozum každého návštěvníka přírody a je teď obzvláště vidět zanedbání edukace.

Určitě nejsem zastáncem toho, aby se opět otevřela nákupní centra a lidi se do nich vrátili. Vždyť když tomu tak bylo, nejeden návštěvník přírody lehce povýšeně psal na sociálních sítích, že nechápe, co ty lidi v obchodech o víkendech dělají, a že mají vyrazit do přírody, jako to dělají oni. No a teď? Podobná přání se jim vyplnila a teď už zase tihle „pure“ píší, že tam takové lidi vlastně nechtějí a ať se vrátí tam, kde jim vždy bylo nejlépe. Do obchodních center.

Čekají nás v této souvislosti nějaké regulace, jako je například omezený či placený vstup do národních parků a na návštěvností přetížená místa? Nejspíše ano, může se to stát. Některé regulace by jistě nevadily, ale dobře si hlídejme, aby se spolu s tím neomezil náš vstup do „normální a obyčejné přírody“. Přesně do té, kterou máme každý za domem/bytem a kterou možná vnímáme jako to úplně běžné a naprosto samozřejmé. Nemuselo by tomu tak být a tahle nejobyčejnější příroda by nám chyběla úplně nejvíc, mnohem více než omezený vstup na Sněžku. Mysleme na to, a i o to víc se opravdu RESPEKTUJME NAVZÁJEM.

Václav Volráb, předseda ČeMBA
vaclav.volrab@cemba.eu

Materiál poskytl časopis Velo

Původní text ke stažení v PDF: CeMBA-sloupek-Velo-01-2021 (0,2 MB)

• Návrh německého spolkového zákona o lesích — hrozba pro bikery
• NP Křivoklátsko a cyklisté: Mysleme na zítřky
• Václav Volráb: o mountain bikingu v Česku
• Bouře ve sklenici vody, nebo reálná hrozba?
• Oko za oko, zub za zub, nebo…
• Volby a politika se týkají i bikerů
• Trailovné aneb opravdu musí být vše zdarma?
• Dívej se, kam šlapeš!
• Kdo nekope, tak kope proti nám?
• Čas zúčtování?