Úvod / Aktuality / Dění v ČEMBA

Setkání IMBA Europe v Zürichu 18.-20.5.2012

Před několika lety se začala v Evropě rodit myšlenka vytvoření IMBA Europe (IMBA = International Mountainbiking Association), která by sdružovala a zastřešovala národní organizace a hájila jejich zájmy na evropské úrovni. V neposlední řadě to byla právě ČeMBA pod tehdejším vedením Tomáše Kvasničky, která se zasadila o rozvoj této myšlenky a v roce 2009 uspořádala první setkání IMBA EU v Čechách.

Až dosud se však tyto ambice zdály spíše abstraktní a nebylo příliš jasné, jakou roli by tato evropská organizace měla v obhajobě bajkerů vlastně sehrávat. Proto jsme se vydali to zjistit na již třetí setkání IMBA EU, tentokrát do Švýcarského Zürichu. Toto setkání se mělo nést v již oficiálním duchu, neboť IMBA EU se stala registrovanou neziskovou organizací se sídlem v Holandském Veenendaalu.

Den I.


Ve čtvrtek večer jsme měli já a další člen výkonného výboru ČeMBA, Roman Kalabus, vyrazit na cestu. Popoháněni vidinou výživného brázdění zürišských trailů po zdolání 1000 km noční trasy, jsme měli plán vyrazit z Olomouce kolem 8 hodiny večer. Jak to tak chodí, plán A se nezdařil, plán B také ne, a tak jsme v 00:20 vyrazili plni sil na cestu. Noční klid sliboval plynulý provoz. Než bys řekl švec, s vycházejícím sluncem za zády jsme svištěli německou dálnicí směr Švýcarsko. V 10:30 jsme již parkovali ve 400 m.n.m a čekal nás výstup 400 výškových metrů do hotelu Uto Kulm, kam je vstup běžným motoristům zapovězen. Hotel se pyšní přívlastkem Top of Zürich - a pokud si objednáte skvělé počasí jako my, dáte mu zapravdu. Otevře se před vámi výhled stovky kilometrů daleko a je jen na vás, zda se necháte unést pohledem na krajinu člověkem přetvořenou v největší švýcarské město nebo na zasněžené vrcholky Alp v dáli, majestátně se tyčící do výšky.

Na vrchol nás měl vyvést slibovaný vláček sloužící zde jako přibližovadlo pro návštěvníky hotelu. Jaké bylo naše překvapení, když nás při bádání jak si koupit lístek z automatu, vyrušila lámanou angličtinou přihlížející paní. Ve chvíli, kdy Vás od cíle dělí 400 výškových metrů, vzdálenost cca 7 km a na lavičce asi 20kg batoh, který se raději tváří, že vám nepatří, je věta “No velos in train” to poslední, co byste potřebovali slyšet.

Bohužel i řidič vlaku byl nekompromisní a nedal na mé charisma, které muselo být po neprospané noci na vysoké úrovni, a tak jsme se po velmi těžkém přemáhání vydali nahoru po vlastní ose. Vlastně po cyklistické, která byla až nahoru, i když místy vcelku chaoticky, značená.

Díky této nečekané vsuvce jsme dorazili do hotelu kolem 13:30 doufajíc, že ten neohrabaný pohyb zčásti na kole, zčásti po svých, který jsme se snažili vykonávat směrem nahoru na kopec, nebude jediný, kvůli kterému jsme s sebou tahali kola 1000 km. Avšak síly vrhnout se na slibný freeridový trail už rozhodně nebyly, a tak jsme se je před setkáním s ostatními snažili posbírat, kde se dalo.

Po páté hodině odpolední jsme se pomalu začali scházet s ostatními příchozími, vítat se se známými tvářemi a seznamovat s novými. Večere, debatování, půlnoc, totální vyčerpání, postel.

Den II.


Cca o půl deváte se sobotní den začal odehrávat v konferenční místnosti za přítomnosti různých národností - Norsko, Švédsko, Dánsko, Holandsko, Německo, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Francie, Řecko, UK, USA, a samozřejmě Česko.

Poměrně početné zastoupení IMBA US zpočátku mohlo budit drobné podezření. Přeci jen se má jednat o evropskou organizaci, kde mnoho věcí funguje jinak. Později v průběhu dne se však mé nejasné obavy o americkou expanzi rozplývaly a existence evropské odnože IMBA dávala stále větší smysl.

Převážná část debat dne se motala kolem agendy a cílů IMBA EU, které byly utvořeny na základě nejpalčivějších požadavků a problémů, s nimiž se setkávají bajkeři ve všech zákoutích Evropy. Každá země má svá specifika, své zákony a jiné přírodní podmínky. Avšak jedna věc je téměř ve všech zemích stejná - nutnost zasazovat se o větší podporu rekreačního MTB. Chceme, abychom byli bráni jako plnohodnotná součást lesní rekreace, abychom nebyli vnímáni jen jako extremisti, kteří nemají mít tolik práv na pohyb krajinou jako jiní turističtí návštěvníci přírody. Drtivá většina přítomných jednoznačně stála o větší legislativní podporu bajkerů. IMBA EU by tak měla fungovat jednak jako zastřešující orgán pro národní organizace a jejich sympatizanty, jehož prostřednictvím bude jednodušší např. získat ať už legislativní, nebo materiální a znalostní podporu, tak také jako dohled nad evropskými politiky, kteří budou mít co do činění se zákony týkajícími se bajkerů. Díky finanční podpoře, kterou pro první rok fungování organizace poskytl SRAM a TREK, bude pro IMBA EU mnohem jednoudušší co nejdříve zajistit stálého zaměstnance, bez něhož by se brzy celá agenda rozplynula jako obláček na nebi, ale také právě osobu, jejímž úkolem bude sedět v Brusselu a sledovat zde legislativní dění, abychom vždy mohli včas zareagovat na případné, pro bajkery nepříznivé, změny v evropských zákonech. Jednoduše řečeno bude IMBA EU mít svého lobbistu.

V tuto chvíli je spoustu věcí ve fázi příprav, ale toto setkání nastavilo pro další činnosti evropské IMBA poměrně jasné cíle. Stejně jako jsou národní organizace založeny na svých členech, nebyla by ani IMBA EU nic bez členských organizací. Proto jsem přesvědčená o tom, že ČeMBA by se měla stát a doufám, že se tak i stane, jednou z prvních členských organizací.

Den III.


Neděle se již nesla v rovině loučení s dříve či nově získanými přáteli, pro některé z nás také vytouženého projetí místního trailu, který si v minulosti prošel zatěžkávací legislativní zkouškou, ze které nakonec naštěstí vyšel jako vítěz. A tak když přicházíte do luxusního hotelu dívajícího se na celé okolí jako jakési nebeské oko, potkáváte spoustu bajkerů, kteří zde, mezi spoustou dalších uživatelů, také našli své místo.

3,5 km dlouhý freeridový trail začíná jen pár stovek metrů od hotelu, druhý, 0,5 km dlouhý, pak trochu dál. Na ten kratší jsme se však bohužel nestihli podívat. I přes značnou únavu jsem se na poznání místních stavitelských výsledků tak těšila, že jsem od 6:30 ráno už nemohla spát.
Trail protíná hravými roztomilými klopenkami místní les, je plný přírodních skoků menších velikostí a při převýšení 350m se zde najde i pár prudších úseků, díky nimž má trail ten správný charakter.

Závěr?


Rozhodně pozitivní a plný očekavání z nastávající činnosti nové, a vlastně první, evropské bajkerské organizace.

Další ze sekce Dění v ČEMBA

 

ˆ

 

Partneři a sponzoři ČEMBY