Příběh z trailu – Pumpuj v Turnově: Nevzdat se

Mít kde jezdit, mít bikové hřiště nedaleko bydliště, mít prostor, který navrch přinese zábavu mnoha lidem z okolí, přitáhne mladé ke kolu, ke sportu. U pumptracku je vlastně výhoda, že i kdybyste nakrásně mysleli jen sami na sebe, dokážete jím prospět mnoha dalším, a nemusí to být jen cyklisté, ale třeba i koloběžkáři a podobně. Tím samozřejmě nenaznačuju nic o motivaci Marka Slavíka a Daniela Lišky, o ní si přečtete níže. Spíš by to mohlo být další pošťouchnutí pro ty z vás, kdo si s myšlenkou na pumptrack ve své obci také pohráváte. Bez ohledu na její velikost. Město Turnov se k projektu této dvojice nejprve postavilo řekněme zdrženlivě. Marek s Danem sice uspěli se svým návrhem v rámci participativního rozpočtu Tvoříme Turnov a získali 250 000 Kč, ale to byla jen část z potřebné celkové investice. Kluci to nevzdali a zkusili v crowdfundingové kampani požádat o pomoc lidi. A těm se projekt zalíbil, povedlo se vybrat potřebnou částku, tedy 1,2 milionu korun – výrazně se přidaly i dvě lokální firmy. Na webových stránkách pumpujvturnove.cz taky nyní pod záložkou „Kde a kdy můžete přispět“ svítí oznámení „Už máme dostatek financí na malý i velký okruh“. Ještě důležitější ale je fakt, že vše zmíněné je minulost – 29. srpna 2020 proběhlo slavnostní otevření turnovského pumptracku. O celém příběhu jsem si povídal s Markem Slavíkem.

V úvodním textu jsem slíbil přiblížit vlastní motivaci k takovému projektu. Prosím, máš slovo.
„V Českém ráji je velká cyklistická základna a s Danem jsme si říkali, že nám tady něco podobného jako pumptrack fakt chybí. Jezdí mezi námi jak začátečníci, tak i ostřílení závodníci, a právě pumptrack je super nástroj pro trénink pro všechny. Já sám na kole jezdím pouze pár let a tréninky na ‚pumpě‘ mi hodně pomáhají doladit jak základy, tak i pokročilejší techniky – třeba manuál přes několik boulí, skoky a podobně.“

Rovnou bys mohl přidat i impulz – jedna věc je na něco myslet nebo se chystat a druhá se rozhoupat.
„Nápad vznikl u piva po jedné z pravidelných vyjížděk s klukama. Nadchl nás a myšlenku jsme začali šířit mezi lidi ve svém okolí. Reakce byly téměř vždy pozitivní, a tak jsme se pustili do vymýšlení. Kde přesně by to šlo, kolik by to vůbec stálo a tak dále. Když jsme měli základní představu, s nápadem jsme zašli na město. Vrhli jsem se do toho docela po hlavě, nicméně i tak jsme přípravě věnovali hodně času – rozhodně desítky hodin.“

Předpokládám, že tam už bylo třeba jít s něčím víc než jen s představou – být dobře připraveni.
„Rozhodně. Nejde pouze o nápad, ale je potřeba přijít vždy s konkrétním návrhem, se studií. Už jen proto, že pro spoustu lidí bylo slovo pumptrack úplně nové.“

První reakce města na váš projekt? Sám jsi naznačil, že se s pumptrackem i zastupitelé možná setkali poprvé.
„Historicky byl už pumptrack v Turnově plánován, nicméně zůstalo to pouze ve fázi projektu-studie. Reakce na náš ‚ambiciózní‘ projekt byly vesměs pozitivní.“

Proběhly nějaké zajímavé „doplňující otázky“?
„Otázek bylo poměrně hodně, a konstruktivních. Na financování, ale zároveň i na provoz, dostupnost a udržitelnost sportoviště. Museli jsme tedy řešit otázky, kdo bude sekat trávu, starat se o vynášení košů, zajištění pořádku a další.“

Co by se stalo, kdyby lidé nezareagovali vstřícně na vaši crowdfundingovou kampaň? Měli jste záložní plán? Ten rozdíl mezi cílovou částkou a 250 000 Kč z participativního rozpočtu města byl přece jen značný.
„Náš plán měl od začátku vždy dvě fáze, malý a velký okruh. Věřili jsme, že když vyhrajeme těch 250 000 Kč, tak alespoň malý okruh zvládneme.“

Když potom město vidělo zájem lidí v kampani, nezměnilo ještě postoj? Zapojí se třeba do projektu více, podpoří rozšíření, vytvoření zázemí a podobně?
„Zlomový bod v celém projektu přišel úplně na konec, kdy se dvě místní firmy, Zikuda Vodohospodářské stavby a Crytur, rozhodly podpořit náš projekt částkami v součtu přes milion korun. Poté se přidalo i město a najedou jsme měli i na okruh velký. Město pomohlo například i s propagací a založením transparentního účtu, a hlavně pozemkem. Nicméně nebýt významné podpory uvedených firem, rozhodně bychom neměli takhle velký pumptrack, jako máme dnes.“

Zajímal by mě pocit, kdy spustíte kampaň a čekáte na první příspěvek. A najednou zjistíte, že se opravdu vybral skoro milion. Znamená to mimo jiné, že jste lidi oslovili, že vašemu projektu věří. Že jste se rozhodli pro něco, co dává smysl.
„Podpora od místních byl neskutečná. Od místních lidí a jednotlivců podporujících náš projekt jsme obdrželi přes 100 000 Kč, a to nám potvrdilo, že směr našeho projektu je správný. Do projektů se zapojila spousta lidí, kteří nám například pomohli zadarmo s webovými stránkami, s grafikou, propagací a podobně. Je to super pocit, když se lidi spojí za jedním nesobeckým cílem. Byl to nakonec vlastně takový komunitní projekt. Ale jak jsem psal však výše, ten důležitý milion korun přišel až na úplný závěr. A byly to nervy až do konce, nebudu lhát.“

Zpracovat projekt na dobrý pumptrack může být oříšek. Pustili jste se do toho sami, nebo jste se obrátili na odborníky?
„Pro prvotní komunikaci nám udělal grafický návrh brácha Dana Lišky, Radek. Potom jsme si ale už přizvali profíky z Dirty parks.“

V téhle souvislosti mě ještě napadá, že jste asi museli na začátku investovat vlastní peníze – a třeba právě zpracování projektu není úplně levné.
„V době, kdy jsme zadávali jak studii, tak i projekt, jsme už měli zmiňovaných 250 000 Kč, takže tyto peníze jsme investovat ze svého nemuseli. Co jsme ze svého platili, byly hlavně náklady na propagační materiály, poplatky za webové stránky a další
‚drobnosti‘. A občas i pár piv na schůzkách s lidmi, co nám pomáhali. Nepřesáhlo to však jednotky tisíc.“

Měli jste od počátku jasno, že chcete asfaltový povrch?
„Ano, z důvodu minimálních požadavků na údržbu a možnosti využití skateboardů nebo koloběžek.“

Podíval jsem se na časový plán projektu na vašem webu a pak na datum slavnostního otevření pumptracku. Podobné plány bývají hodně optimistické, váš navíc začínal bodem „vyhrát participativní rozpočet města“ – a zvládli jste to o měsíc dřív. Skoro zázrak.
„I s přípravami to celé trvalo skoro rok a půl. Nicméně od myšlenky k plné realizaci a bez vlastních prostředků na začátku, to už opravdu malý zázrak byl.“

Kdy se vlastně dostaví ta největší úleva z toho, že se to opravdu povedlo? Kdy to člověku definitivně dojde? Při slavnostním otevření?
„První úleva přišla při zprávě, že máme dostatek financí na malý i velký okruh. Druhá vlna úlevy potom dorazila, když jsme se sešli na daném pozemku s lopatami, bagry a další technikou a začali kopat. Všechny ty prezentace, diskuze, vyjednávání, to všechno najednou začalo přecházet do manuální práce a pumptrack pomalu začal růst, stávat se hmatatelným výsledkem našeho úsilí. A otvíračka? To opravdu byla sladká tečka na konec, která se z mého pohledu moc povedla. Přišla velká spousta lidí a atmosféra byla super.“

Vy jste pro mě – a rád bych to zdůraznil – ukázkový případ toho, že nestačí mluvit a stěžovat si, že vám něco chybí. Že když něco chci, musím se sám přičinit. Že aktivita musí vzejít odspodu. Co byste poradili těm, kteří váhají? Anebo jen sní.
„Nečekejte na ideální podmínky a začněte! Nikdo to za vás neudělá a nikdy nebudou podmínky ideální. Pokud budete mít jasnou vizi a cíl s dobrým záměrem, cesta se dřív nebo později ukáže. Je však potřeba vydržet a připravit se na to, že zadarmo to pravděpodobně nebude. A když to nevyjde? Pak se minimálně seznámíte se spoustou fajn lidí, kteří vaši vizi sdílejí, a budete bohatší o spoustu zkušeností a případně i o nové kamarády.“

Stačí pohled na některé vaše příspěvky na Facebooku, aby člověku bylo jasné, že s vědomím, že děláte něco pro ostatní, se bolavě naráží na to, že „někteří ostatní“ si toho neváží – jízda po čerstvě osetém prostranství, nepořádek… Jak se s tím člověk vyrovnává?
„Nepořádek nám trochu pije krev dodnes, ale je to už trochu lepší. Kolem pumptracku máme aktuálně tři koše a záleží vlastně jen na tom, aby se mladší puberťáci naučili po sobě ty odpadky uklízet. Co si na pumptrack přinesu, to si zase odnesu nebo vyhodím do koše. Pravidlo je jednoduché, dodržování bohužel někdy složitější.
Na co však s klukama klademe velký důraz, je nošení helem – zvláště na velkém okruhu. Zde všechny bez helem nekompromisně posíláme domů pro patřičnou výbavu. Už jsme měli i pár slovních potyček s rodiči, kteří toto pravidlo nerespektují anebo nechápou. Do budoucna bude tento problém snad vyřešen malou půjčovnou kol, koloběžek a podobného vybavení, kde si za drobný peníz bude možné půjčit právě i helmu.“

Uvědomíš si hned na začátku, že si vlastně vytváříš závazek, nebo ti to dojde až postupně s podobnými příhodami?
„Na začátku asi úplně ne, spousta věcí člověka nenapadne. Nicméně snažili jsme se vycházet ze zkušeností ostatních měst, co pumptrack už mají, a také kluků z Dirty parks.“

Vznikly dva okruhy, čím se liší? A proč není jeden dlouhý? Jak jsou dlouhé? Můžeš trochu popsat váš areál?
„Pumptrack se nachází v areálu Maškovy zahrady hned vedle venkovního koupaliště a kousek od skateparku. Sportoviště je plně přístupné veřejnosti a každý je vítán, tím bych začal.
Máme okruhy velký a malý. Ten je určen spíše mladším dětem a úplným začátečníkům. Má tvar srdce a je zhruba 100 metrů dlouhý. Velký okruh, to už je jiná písnička. Měří zhruba 250 metrů, je určen už zkušenějším riderům a uprostřed je skákací lajna s naším turnovským ‚taxisem‘. Jedná se o double, který uprostřed není vyasfaltovaný. Pořád ho ale člověk může přejet, ohranit a je relativně bezpečný. Jedná se však o raritu mezi pumptracky.
Uprostřed mezi okruhy je místo na odpočinutí se stoly, lavicemi a informačními cedulemi. Jedna z cedulí dokonce má na sobě QR kódy, které člověka odkážou na instruktážní videa, která jsme natáčeli na podzim 2019. Kdo tedy neví, jak pumpovat, může se na místě rovnou mrknout na video.“

Na závěr mě napadá taková otázka, zda s jídlem neroste chuť. Povedla se vám velká věc, nemáte už hlavy plné plánů na další projekty?
„Dobrá otázka! S kluky máme oficiální spolek Area 51 trails, který jsme spojili s iniciativou Pumpuj v Turnově, a chceme pokračovat a rozvíjet svou vizi. Tou je rozvíjení udržitelné cyklistiky v Českém ráji. Můžu prozradit, že v hledáčku máme záměr vybudovat malé příměstské trail centrum a bike skill sekci, kousek vedle pumptracku. Vše bude k nahlédnutí opět na našich webových stránkách a Facebooku, a to hned, jakmile jednotlivé projekty dostanou konkrétnější obrysy. Opět se pustíme do shánění jak finanční, tak i ostatní podpory a budeme rádi za každou pomocnou ruku.“

Rudolf Hronza
Foto: Radek Liška, Josef Horák

Materiál poskytl časopis Velo

Původní text ke stažení PDF (0,3 MB)

• Návrh německého spolkového zákona o lesích — hrozba pro bikery
• NP Křivoklátsko a cyklisté: Mysleme na zítřky
• Václav Volráb: o mountain bikingu v Česku
• Bouře ve sklenici vody, nebo reálná hrozba?
• Oko za oko, zub za zub, nebo…
• Volby a politika se týkají i bikerů
• Trailovné aneb opravdu musí být vše zdarma?
• Dívej se, kam šlapeš!
• Kdo nekope, tak kope proti nám?
• Čas zúčtování?