Úvod / Aktuality / Ostatní aktuality

Plán na nesmyslné asfaltování cyklostezky Děbolín – Sv. Barbora

neuvěřitelné plýtvání penězi daňových poplatníků proti vůli většiny občanů, pouze nekompetentnost, hloupost nebo korupce?


Petice občanů na odkazu: www.tethys.cz/petice


Rada města Jindřichův Hradec se rozhodla vyasfaltovat 2,7km dlouhý úsek polní cesty mezi obcí Děbolín a bývalou tvrzí Sv. Barbora. Celý úsek vede po značené červené turistické značce. Jedná se o nejkrásnější místo v těsné blízkosti města, po desetiletí využívané na procházky občanů do přírody a od konce 80. let s příchodem horských a trekkingových kol i pro vyjížďky cyklistů. Terénní cyklistika se stala v J. Hradci doslova masovým sportem, zejména díky množství vhodných terénů v okolí města. Úsek se stal kultovní výpadovkou bikerů do krásné přírody mezi Třeboní a Jindřichovým Hradcem. Koncem května 2012 se hradečtí cyklisté dozvěděli o plánu města jejich kultovní stezku vyasfaltovat a to dokonce pro blaho cyklistů. Vznikla petice, prodejny cyklistických potřeb se začaly ptát svých klientů, zda si vyasfaltování stezky přejí. A považte, kladně zatím neodpověděl ani jeden a k 8.6.2012 je pod peticí 839 podpisů. Vyzbrojeni přesvědčením, že mluvíme za drtivou většinu jindřichohradeckých cyklistů, jsme vyvolali jednání se zástupci města.

Obsah jednání o cyklostezce se zástupci města:


Město: Vyasfaltováním úseku naplňujeme přání většiny občanů J. Hradce

Ptáme se na způsob zjišťování této vůle, počty lidí, na odborné zdroje přesvědčení, že asfaltová cyklodálnice (odborný termín pro tento typ stezky) je to, co si lidé na tomto místě přejí. Žádná z těchto otázek nebyla zodpovězena, takže usuzujeme, že žádný průzkum neproběhl, což koneckonců místostarosta potvrzuje, a na začátku projektu nestál žádný odborník na cyklistiku. Město zprvu přijalo naši myšlenku zpětně se občanů zeptat na webových stránkách města formou ankety. Tuto myšlenku ale později zavrhlo, pravděpodobně proto, protože výsledek by pro radu nedopadl dobře.

Město: Asfaltová cyklostezka přitáhne do města cykloturisty, kteří utratí své peníze v J. Hradci za ubytování a stravu.

Opak je pravdou. Seriózním statistickým průzkumem bylo prokázáno, že největší ekonomický přínos plyne od majitelů horských kol, kteří se rekrutují z ekonomicky silných vrstev, ochotných utrácet jak za dražší kola, tak za kvalitní ubytování. Svůj volný čas tráví aktivně a hodně cestují. Zároveň bylo prokázáno, že na přírodní cyklostezky se cyklisté rádi vracejí, ta je totiž pokaždé jiná, každá změna počasí připraví nové výzvy, které cyklisty přitahují, do oblastí s převahou cyklodálnic turisté obvyklé přijíždějí pouze jednou. (zdroj: Česká mountainbiková asociace www.cemba.cz)

Město: Vyasfaltování si přejí zemědělci pro své traktory.

Tento argument skutečně zazněl. Zde se podle mě již dostáváme do oblasti rizika zastavení dotace z EU, protože tato dotace byla poskytnuta na cyklostezku. Zdá se, že pouze na papíře. Dobře o tom píše Hanka Hermová ve své rozsáhlé studii „REKREAČNÍ CESTY PRO CYKLISTY: VÝCHODISKA, DŮSLEDKY A ŘEŠENÍ“, která by se měla stát povinnou četbou plánovačů cyklostezek. Píše doslova: Nabízí se otázka, zda se v některých případech dokonce peněz určených na cyklostezky nevyužívá na realizaci akcí, na které by jinak nebyly finance a bez kterých se až dosud bylo lze docela dobře obejít.

Město: Asfaltová stezka se stane součástí sítě podobných cyklostezek v okrese, potažmo kraji.

Bohužel je snadné prokázat, že to není pravda. Promyšlený plán sítě stezek neexistuje, neboť jsme byli zároveň požádání o participaci na jeho vytvoření. Se zkušeností s případem Barbora říkáme, naštěstí neexistuje. Dále, asfaltový povrch má končit u tvrze Barbora a na toto místo navazuje již jen hlavní silnice mezi J. Hradcem a Kardašovou Řečicí, a nebo pokračování turistické červené značky, kterou zde ovšem tvoří lesní poměrně prudký sjezd proložený kořeny borovic. Krásný úsek pro horské kolo. Takže, na co má asfalt u Barbory vlastně navazovat? Na hlavní silnici? Nebo budeme kácet a asfaltovat les?

Město: Už je stejně pozdě, dostali jsme dotaci, proběhlo výběrové řízení, proč jste se neozvali dřív?

Domníváme se, že na zrušení špatného projektu není nikdy pozdě. Ozvali jsme se tehdy, když jsme se o projektu dozvěděli. Navíc se nám dostala do ruky korespondence mezi sdružením Nezávislých (Sabina Langerová) a Vladimírem Kramperou (odbor rozvoje města) z března 2011! Sdružení Nezávislých protestuje stejně jako my proti vyasfaltování stezky a pan Krampera odpovídá!!!: Tento zpevněný povrch je nutný z důvodu, že trasa cyklostezky (původní polní cesta) slouží zároveň pro obsluhu okolních zemědělských pozemků a nezpevněný povrch by vydržel cca 1 sezónu. Neuvěřitelné, zástupce města se na papír upřímně vyznává ze zneužití dotačního titulu a navíc se mýlí. Jezdím po stezce na kole 20 let, za tu dobu jsem nezaregistroval žádnou strojovou úpravu polní cesty. Cesta je po celých 20 let v perfektním stavu, ideálním pro cyklistiku. Důkaz toho, že ji žádné stroje neupravují, je fakt, že je dokonale zatrávněná.
V poslední části bychom rádi ocitovali některé myšlenky skutečných odborníků na cyklistiku, publikovaných ve studiích, odborném tisku i masmédiích.

TERÉNNÍ CYKLISTIKA A DĚTI

(zdroj: Hanka Hermová – Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení) To že dětem vyhovuje lépe asfaltový povrch, je tragický omyl. Asfalt je pro děti nudný, nechtějí ujet mnoho kilometrů, nechtějí vnímat kolo jako sport. Chtějí si hrát. Na přírodní cestě se dokáží na kole zabavit celé hodiny. Trénují zručnost, projíždění louží, výmolů, jízdu bez držení, přejíždění obrubníku, závodí v rychlosti i padají. Navíc dnes mají děti převážně terénní kola se širokými pneumatikami. Není proto důvod děti podceňovat a tvrdit, že jsou nešikovné a dokážou jet jen po hladkém asfaltovém povrchu. Zranění malých cyklistů na asfaltu bývají mnohem závažnější než mimo něj. Na asfaltu se totiž jezdí rychleji a asfalt umí poranit více než hlína či tráva.

REKREACE NENÍ TOTÉŽ CO DOPRAVA

(zdroj: Hanka Hermová – Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení) Zapomíná se na to, že rekreační stezky mají jinou funkci – a tedy by měly byt i jinak konstruovány – než stezky dopravní. Dopravní cyklostezky by měly propojovat jednotlivé cíle co nejkratší cestou, měly by být co nejpohodlnější a nejbezpečnější, mít odpovídající kapacitu a taky povrch sjízdný téměř po celý rok. Člověk jedoucí na kole do práce (do školy, na úřad, k lékaři, na návštěvu, nakoupit…) chce byt v cíli co nejdřív, nechce se cestou ušpinit od bláta a nechce být ohrožován automobily či chodci. Naproti tomu rekreační stezky se nestavějí proto, aby se cyklisté dostali z místa na místo co nejrychleji, ale proto, aby si užili pobyt v přírodě a krajině. Rovněž odpadá požadavek v žádném případě se neušpinit. Miroslav Kolombo, činovník ČeMBy a terénní cykloturista, argumentuje: Tak, jako do lesa nechodíme v tmavém obleku a lakovaných botkách, tak si na jízdu do přírody musíme vzít kolo, které je k tomu určeno a musíme předpokládat trochu nepohodlí. O číslech, na jakých kolech čeští cyklisté jezdí, jasně hovoří statistika Asociace specializovaných prodejců jízdních kol ČR (ASPK): 35% horských, 45% crossových, 5% trekkingových, 10% dětských, 3% městských, 1% silničních, 1% ostatních. 85% kol je přímo konstruováno pro terén, nikoliv pro asfalt!

UTRÁCENÍ BEZ ROZMYSLU

(zdroj: Hanka Hermová – Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení) Veřejné peníze se utrácejí velice snadno. V celém systému nakládání s veřejnými penězi je něco špatně a netýká se to jenom stavby cyklostezek. Již první teze, že veřejné (státní či evropské peníze) tu jsou, je potřeba je utratit a vyhrává ten, kdo jich pro sebe dokáže urvat nejvíc, je trochu podivná. Nikdo si moc neuvědomuje, že se i tyto peníze musely někde vzít, a to včetně peněz z fondů EU. Jsou to peníze pocházející z daní našich spoluobčanů v Evropské unii. „Právě klamný pocit, že to, co dostáváme z Unie, je zadarmo,jako jakýsi prezent, něco navíc, svádí ve veřejné správě k rozhazování,“ napsal týdeník Reflex.26. V praxi pak vítězí snaha za každou cenu peníze získat a za každou cenu je utratit, třeba i jen za tisíce propagačních letáků. Nemluvě o tom, že mezi vybráním a přerozdělením peněz na jednotlivé projekty se obrovské procento finančních prostředků ztratí v systému. Cyklostezky byly dlouho opomíjené, ale dnes jsou důležitým politickým až populistickým tématem. Cyklistika je propagována jako doprava šetrná k životnímu prostředí. Lokální politici hrdě představují milionové investice do nových cyklostezek, přestřihávají pásky a lákají na výstavbu cyklostezek voliče. Mnozí politici se rádi převléknou do cyklistického oblečení a nechají se fotit při otevírání cyklostezky nebo už jen při podepisování memoranda o budoucí výstavbě.

BUDOVATELSKÉ NADŠENÍ, KTERÉ NIKDO NECHCE
(zdroj: článek v MF Dnes 27.3.2007 – Hanka Hermová – některé myšlenky)

- Asfaltové drahé cyklodálnice dělají radost lokálním politikům, stavbařům, ale nikoliv cyklistům.
- Při realizaci asfaltových cyklostezek se nebere v potaz dopad na krajinu, přitom je to právě krajina, která je motivem pro rekreační cyklistiku.
- Správná cyklistická stezka je tzv. single trek, umělý zásah se provádí pouze tam, kde je původní přírodní cesta pro kolo nesjízdná. Stavební náklady na single trek jsou v průměru 10x nižší než asfaltová varianta. 1km asfaltu = 3.000.000,- CZK, 1km singletreku = cca 200.000,- CZK.

CYKLOSTEZKY, ANEB KRAJINA ZALITÁ ASFALTEM

(zdroj: blog iDnes 22.3.2012 – Kateřina Březinová – některé myšlenky)
- Asfaltové cyklostezky ničí krajinu, varují terénní cyklisti již několik posledních let. Nelíbí se jim, že se ve jménu cyklistiky a přírodního prostředí asfaltují tradiční přírodní cesty. Nejedeme do přírody, abychom viděli asfalt, říkají. Přesto s příchodem jara opět snad nemine týden, kdy by média neinformovala o dalších a dalších nových cyklostezkách budovaných křížem krážem českou krajinou, z devadesáti procent asfaltovaných a dotovaných evropskými penězi z regionálních operačních programů.
- V první řadě u nás chybí základní výzkum toho, co skutečně cyklisté chtějí, kde chtějí jezdit a jestli asfalt skutečně vyžadují. Reprezentativní průzkum uživatelských preferencí, který by zjistil, zda cyklisté opravdu požadují jezdit jen po hladkých asfaltových dálnicích, totiž v České republice oficiálně dosud nikdo neprovedl. Projektanti tak vycházejí ze subjektivního dojmu, který ale vyhovuje hlavně firmám zabývajícím se stavbou silnic.

Další ze sekce Ostatní aktuality

 

ˆ

 

Partneři a sponzoři ČEMBY