ČeMBA víkend: Teplice nad Metují, Sudety, 18.—21. 10. 2012
Nastal čas barevného listí, bláta v lese, posledních hřejivých slunečních paprsků a ranních mlh. Nastal ale také čas podzimního ČeMBA víkendu, který se tentokrát konal 18. - 21. října 2012 v krásné lokalitě Adršpašsko-teplických skal, v oblasti, kde se jezdí jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších bike marathonů u nás - Rallye Sudety.
Celkem se sešlo 20 příznivců terénní cyklistiky, kteří dokázali vytvořit přátelskou a pohodovou atmosféru jak na trailech, tak i při večerním posezení. Zázemí nám poskytl penzion Severka a i přes pozdější termín byl celý pobyt zahalen slunečními paprsky. Vzhledem k tomu, že o týden později začalo sněžit, lze hovořit o skutečném štěstí. To nás neopustilo ani při vyjížďkách, které ač byly technicky náročné a o pády nebyla nouze, obešly se bez zranění a téměř bez defektů.
1. den — pátek
První den v sedlech byla v plánu pohodová hřebenovka. Ovšem jen do té doby, než mapu uviděl legendární Véna Hornych, známý to jednoho z účastníků, který byl povolán jako hlavní trasér. Se slovy „tohle nevyjedete, tohle nejde dolů ani pěšky a pak už je to pěkná nuda“ v mžiku vymyslel alternativní trasu, která částečně vedla po jedné z etap závodu MTB trilogy a skutečně stála za to. Po úvodních pár asfaltových kilometrech na zahřátí jsme vjeli na česko-polskou hranici, podél které se vinul nádherný singl. Rozverně se klikatil mezi stromy a kameny, nahoru a dolů, cestou a někdy i skoro necestou. Po prudkých výjezdech následovaly ještě prudší sjezdy následované odpočinkovou lesní cestou po vrstevnici a sjezdem po technickém singlu do Polska. Cesta příjemně ubíhala ve skvělé náladě a za veselého vyprávění Vény Hornycha, pro kterého bylo naše tempo nahoru i dolů více než odpočinkové.
Pro zpestření jsme projeli bažinatou loukou, obalili biky i sebe bahnem a vyšlapali na Jánský vrch s vyhlídkou na Sněžku. V závěrečném sjezdu si většina z nás procvičila chůzi v tretrách a pak už to bylo jenom kousek na asfalt, po kterém jsme přes serpentiny na Krupnou horu dojeli až do Teplic, abychom mohli u místního chmelového moku vyprávět své zážitky nově dorazivším účastníkům. Bylo to sice jen kolem 50km, ale bylo to pro všechny tak akorát. Něco jsme nevyjeli, něco nám dělalo problém i pěšky, ale nuda to rozhodně nebyla.
Foto: Richard Vik
2. den — sobota
Většina z nás se rozhodla tentokrát neexperimentovat a vydala se po nejhezčí části marathonu MTB Rallye Sudety. Ani tentokrát se ale nejednalo o jednoduchou trasu, podzimní počasí jí navíc zpestřilo spadaným listím, pod kterým se zákeřně schovávaly mokré kameny a kořeny, na kterých pláště tak krásně kloužou… Po úvodním kořenitém stoupání v ranní mlze, kterou rychle rozpustily hřejivé sluneční paprsky, přišel první kamenitý sjezd, tzv. Václav, následován stoupáním a sjezdem a tak pořád dokola. Cesta vedla nádhernou skalnatou krajinou, slunce hřálo jako v létě a byla to pohoda, kterou jsme si ještě zpříjemnili obědem pod kaštany ve Slavném. I naše tempo bylo pohodové, čas ubíhal, a tak bylo třeba cestu trochu zkrátit a dojet do Teplic mimo trať závodu.
Druhá - enduro chtivá - skupina se nenechala zastrašit pátečními sjezdy a opět se vydala na trasu vedenou Vénou Hornychem, tentokrát se zaměřením na sjezdy. Profil trasy, maximální klesání 80% a jejich večerní prázdné pohledy hovořily za vše – nebylo to zadarmo, ale stálo to zato!
Foto: Richard Vik
3. den — neděle
Poslední den nebylo kam spěchat, a přestože skupina pěších se rozrostla a na kole nás bylo zase o něco méně, bylo to opět krásné. Tempo bylo výletní, mlha hustá tak akorát na krájení a les voňavý a plný nových zákoutí. První část byla stejná jako v sobotu, cílem byla tentokrát Hvězda a hlavně vyhlášený sjezd z ní. Dostat se k němu ale nebylo tak snadné, jak se nám zdálo na mapě („Tady to vezmem zkratkou po modrý a jsme tam hned“). Zkratka po modré to sice byla, o to horší tam ale byla cesta. Nenechali jsme si tím zkazit náladu, dali jsme si kola na ramena a dva kilometry takto lezli po skalách. Ale ty výhledy, ty stály za to! Stejně jako oběd v krásné restauraci na Hvězdě, kde se k nám přidala druhá skupina, která to vzala pro změnu po červené a dopadla podobně, jako my na modré. Sjezd z Hvězdy byl pak jen pověstnou třešničkou za celým povedeným víkendem.
Byly to pohodové tři dny plné náročného bikování ve skvělé společnosti. Naše trasy nebyly nejdelší a tempo nebylo závratné, ale o to tu nešlo. Vzájemně jsme se poznali s novými, podobně smýšlejícími lidmi, prozkoumali nový kout naší krásné země a znovu se ujistili v tom, že to, co děláme, dává smysl.
Díky všem za účast a budeme se těšit na dalším víkendu na jaře!
Slečna vedoucí
Jitka Brázdová