Co je to singltrek?
Bajkové singltreky se začaly ve Spojených státech stavět už s příchodem horských kol. Jejich metodika je odvozena od způsobu, jakým se dřív stavěly stezky pro pěší a pro koně. Před necelými deseti lety je s velkým úspěchem začali pro cyklisty stavět velšští a skotští lesníci.
Cesta o šířce do 1,8 m má přírodní povrch, nesmí nikdy stoupat víc než polovinu sklonu spádnice a úsek trasy by nikdy neměl mít celkový sklon větší než 15 %. Koruna stezky je celá zařízlá do svahu a mírně se v příčném směru sklání, aby odváděla vodu. Ve směru jízdy stezka často alespoň na krátký čas mění směr a sklon. To zabraňuje tomu, aby voda stékající po jejím povrchu nabrala rychlost způsobující erozi. Vinoucí se charakter cesty ale taky reguluje rychlost, kterou se po ní cyklisti můžou pohybovat.
Singltrek je levný a pokud je správně postavený, vyžaduje minimální údržbu. Jeden kilometr asfaltové cyklostezky může stát i víc než tři miliony korun, jeden kilometr singletreku stojí podle povahy terénu 100—300 tisíc. Singltrek harmonizuje pohyb různých uživatelských skupin, cyklistů i pěších. Není potřeba zákazů a příkazů, cyklisté můžou jet pouze takovou rychlostí, která neohrožuje ostatní. Singltrek představuje menší zásah do přírodních procesů, s věkem zraje a srůstá s přírodou.
V českých podmínkách se singltreku nejvíc blíží staré lovecké chodníky. Ty jsou stavěny tak, aby se myslivec nezadýchal a mohl stále přesně mířit. Proto se příjemně vinou svahem v mírných a udržitelných sklonech. High-tech singltrek je oproti tomu navrhován tak, aby blažil tělo a duši terénního cyklisty. Je pohybově a vizuálně ještě pestřejší.
5 důvodů pro singltrek: pětkrát více užitku pro každého!
Úzké vinoucí se cesty jsou bajkovým eldorádem. V podmínkách České republiky je ale pro hodnotnou aktivní lesní rekreaci minimálně stejně důležité, aby cesty lesem kromě hospodářského užitku poskytovaly příjemné podmínky pro jízdu na kole či chůzi. Lesní cesty, které jsou rekreačně využívány, by měly být realizovány v přírodě blízkých površích. Vynikajícím příkladem je Viničná cesta v Jizerských horách.
Autoři: Tomáš Kvasnička a Petr Slavík